Homilie Apoštolského nuncia při mši sv. u příležitosti zahájení lázeňské sezony 2014
Homilie Apoštolského nuncia
při mši svaté u příležitosti otevření lázeňské sezóny
v kostele svaté Maří Magdalény v Karlových Varech,
3. května 2014
Drazí věřící,
1. Jsem velmi rád, že mohu předsedat této eucharistii slavené ke cti svatých Filipa a Jakuba při milé příležitosti tradičního zahájení programů zdejší lázeňské sezóny a požehnání karlovarských pramenů. Srdečný pozdrav Vám všem zde shromážděným i vroucí přání klidného času, bohatého na dobré zdraví tělesné, duchovní i duševní. Můj zvláštní pozdrav směřuje k panu děkanovi tohoto nádherného chrámu, zasvěceného svaté Maří Magdaléně, nacházejícího se v srdci stejně krásného města, Pateru Miroslavovi Chlupsovi O.Cr. a k panu velmistrovi Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou Pateru Mag. Farm. Josefovi Šedivému O.Cr., dále k panu primátorovi, panu Ing. Petrovi Kulhánkovi a k členům městského zastupitelstva, kterým zároveň upřímně děkuji za pozvání, kterého se mi z jejich strany dostalo.
2. Dnes slavíme liturgický svátek svatých Filipa a Jakuba, nazývaného Menší, pro odlišení od apoštola Jakuba, kterému říkáme Větší. Boží slovo, kterému jsme před malou chvílí naslouchali, nás zve k zamyšlení nad důležitostí poselství evangelia a nad naléhavou potřebou dosvědčovat je vírou a skutky.
Kdo jsou svatí Filip a Jakub? Filip byl učedníkem svatého Jana Křtitele a jeden z prvních mužů, povolaných Ježíšem k následování; pocházel z Betánie, podobně jako jiní učedníci, kteří tehdy za Ježíšem šli; jeho řecké jméno, podobně jako vztahy, které udržoval s pohany, dávají tušit, že zřejmě přináležel k helénské (tedy řecké) komunitě. Také Jakub, syn Alfeův, byl jedním z dvanácti apoštolů; tradice jej označuje jako „bratra Páně“ a zároveň autora jednoho apoštolského listu se stejnojmenným titulem „List svatého Jakuba“; byl svědkem Ježíše zmrtvýchvstalého a měl významné místo v prvokřesťanském jeruzalémském společenství. Zemřel jako mučedník v roce 62 po Kristu.
Jak je nám jistě dobře známo, slovo „apoštol“ znamená „poslaný“ nebo „vyslaný“. Spolu s dalšími apoštoly byli tedy Filip a Jakub prvními misionáři evangelia při naplňování Pánova příkazu: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu; kdo uvěří a bude pokřtěn, bude spasen, kdo však neuvěří, bude zavržen“ (Mk 16,15n). Evangelista Marek dále vypráví, že učedníci se po Ježíšově nanebevstoupení „Vydali na cestu a všude kázali a Pán působil spolu s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela“ (Mk 16,20). Apoštolové vskutku potom, co podle Ježíšova příslibu obdrželi dar Ducha svatého, plni odvahy, a navzdory všem obtížím, dosvědčovali svoji víru v Krista, nejprve v Judsku a následně v celém světě. Zvěstovali evangelium a všude zakládali místní církevní obce.
3. V našem dnešním prvním čtení (1Kor 15,1-8) svatý apoštol Pavel jasně vysvětluje, co bylo hlavním obsahem apoštolského učení. Píše: „Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne…“ (1Kor 15,3n). Je to hlásání velikonočního tajemství, tedy zvěst o Ježíši Kristu, který se pro naše hříchy podrobil utrpení, zemřel a byl pohřben, který vstal z mrtvých a jako živý se ukázal svým učedníkům. Svatí Filip a Jakub patřili mezi první služebníky tohoto radostného poselství. Jejich zvěst o spáse se prostřednictvím apoštolské posloupnosti dostala až k nám; přijmeme-li ji s živou vírou a čistým srdcem, má schopnost proměnit celý náš život a učinit nás odvážnými pro předávání svědectví o této naší víře v Krista, nikoli jenom slovy, ale především skutky.
4. Úryvek z Janova evangelia (Jan 14,6-14) nás ve chvíli Poslední večeře přivádí do večeřadla. Tam nám Ježíš odhaluje vztah důvěrného a hlubokého společenství mezi ním a Otcem. Filipovi, který ho žádá: „Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí“ (Jan 14,8), odpovídá: „Filipe, kdo viděl mne, viděl Otce“ (Jan 14,9). Filipova touha je i naší touhou, je to žízeň člověka všech dob, který ve svém srdci nese touhu po Bohu a který dochází uspokojení této touhy jenom v Kristu. Papež Benedikt XVI. v jedné své katechezi v Jubilejním roce víry Ježíšovu odpověď Filipovi komentoval těmito slovy: „Ježíšova odpověď není jen odpovědí Filipovi, ale také nám a přivádí nás tak k podstatě (srdci) kristologické víry (víry v Krista)… ´Kdo viděl mne, viděl Otce´ (Jan 14,9). V této větě je souhrnně vyjádřena novost Nového zákona, ona novost, která se ukázala v betlémské jeskyni: Boha je možné spatřit, Bůh odhalil svoji tvář, je viditelný v Ježíši Kristu“ (Benedikt XVI., 16. Ledna 2013). Ježíš se pak představuje apoštolům jako cesta, pravda a život a přislibuje jim, že také oni, pokud v něj uvěří, budou konat veliké skutky: „Já jsem cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). „Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, která já konám, ba ještě větší bude konat…“ (Jan 14,12). Víra tedy přináší dobré plody.
5. Drazí věřící, zjevení, kterým se Ježíš dává poznat Filipovi a apoštolům, se přímo dotýká našeho křesťanského života: chceme-li poznat kdo a jaký je náš Bůh, musíme se dívat na Ježíše, protože on je tváří Otce. Náš Bůh není Bohem od nás vzdáleným a nám neznámým, není Bohem přísným; on je milujícím Otcem, který nás miluje bezpodmínečně, který nás vede a podporuje na naší každodenní cestě. Ježíš je bezpečnou cestou, abychom se k němu dostali. Žijeme nepochybně v době velkých výzev, velkých změn, snad dosud neslýchaných, které ovšem mohou naši víru podrobit tvrdé zkoušce: stačí myslet na problémy týkající se samotného života, rodiny, velkých migračních přesunů, nezměrných možností, které dnes poskytují věda a technika, na obtíže hluboké ekonomické a finanční krize stále aktuální, která po léta doléhá na rodiny a především na mladé lidi, kteří nenacházejí práci a nemohou plánovat vlastní budoucnost. Svou víru ale nesmíme ztratit. Právě v ní je potřebné znovu nalézt ony lidské, duchovní a morální hodnoty, které mohou každému zajistit klidnější a nadějí naplněnou budoucnost v Kristu. Ať se za nás u Otce přimlouvají svatí Filip a Jakub, Kristovi apoštolové.
Amen!